„If it doesn’t challenge you, it doesn’t change you.“
Důvod, proč píšu tenhle článek je ten, že moji známí i mé klientky mi často říkají, že už mě přece trénink nemůže bolet. A já jim, že vždycky říkám, že musí bolet.
Možností máte hned několik.
1. Přidejte váhu – asi nejjednodušší a nejklasičtější způsob jak se posouvat dál.
2. Zařaďte supersérie – kombinujte dva a více cviků na odlišné nebo stejné partie.
3. Neopakujte pořád stejný trénink a cviky dokola. Tělo potřebuje změnu. Zkoušejte nové cviky, obměňujte tréninky.
4. Změňte tréninkový split. Cvičíte upper body na střídačku s legday? Zařaďte si trénink na celé tělo, nebo například zkombinujte trénink ramen a zadečku.
5. Zvyšte počet opakování (a nesnižujte váhu).
Svým klientkům také říkám, že se musí naučit mít rádi bolest, stejně jako se brankář musí naučit jít naproti míči (nebo puku :)), i když jeho přirozený instinkt je uhnout. Přirozeným instinktem těla je vyhnout se bolesti. Někdy se nestačím divit, jak je lidské tělo vynalézavé :D. Vy ale musíte jít bolesti naproti (samozřejmě na tom správném místě) a soustředit se na ni.
Pokud si dáte pořádně do těla, svaly vás budou bolet nejen při cvičení, ale také druhý a nejvíce pravděpodobně třetí den. Bolet způsobuje kyselina mléčná, která se během cvičení do svalů dostává a „vrchol“ svalovky je právě po 48 hodinách, pak bolest začne ustupovat. Samozřejmě to nemusí být pravidlem a svaly vás mohou bolet jen druhý den, někdy také vůbec.
Aby se svaly zotavily a vy jste byli schopni dalšího tréninku, je potřeba regenerovat. A v tomto případě nejlépe funguje aktivní regenerace, tedy například chůze nebo plavání. Věřte mi, že bolavé nohy je vždycky lepší „rozchodit“ než nechat zatuhnout ležením v posteli. Na podporu regenerace můžete také zařadit aminokyseliny (BCAA, glutamin…).
Abych to shrnula. Tréninky mě bolí. Bolest si užívám. Když to náhodou nebolí, příště si naložím víc. Jsem sadomasochista. 😀
(berte to s rezervou)
Ale kdo cvičí, určitě mě pochopí :))
